Zdeněk Roth
(1914 Praha – 2009 Chotyně), český geológ, docent, študoval Prírodovedeckú fakultu UK v Prahe. Počas študentských rokov 1934–1939 sa zúčastnil bádateľských prác v Slovenskom krase, najmä v Domici. Definoval jej vývoj a prvý na svete popísal genézu stropných korýt (1937). Časť podzemných priestorov Domice zobrazil farebne v podrobnej mierke, toto mapové dielo je v Slovenskom múzeu ochrany prírody a jaskyniarstva zaradené k zbierkovým predmetom prvej kategórie. Po vojne sa už ku skúmaniu jaskýň na Slovensku nevrátil, doma skúmal flyšové pásmo Karpát, hlbinnú stavbu moravských Karpát a pripravoval geologické podklady pre stavbu vodných nádrží.
Archív Slovenského Múzea ochrany prírody a jaskyniarstva
Holúbek P. (2007): Milá spomienka nielen na starú Domicu. – Spravodaj Slovenskej
speleologickej spoločnosti, 38, 3: 34–39. Liptovský Mikuláš.
Roth Z. (1937): Vývoj jeskyně Domice. – Bratislava, 11: 129–163. Bratislava.
Roth Z.(1940): Geologie okolí Silice u Rožňavy. – Rozpravy České Akademie věd a umění, Tř. II, 49, 1: 1–23 . Praha.
Roth Z. (1940): Několik geomorfologických poznámek o Jihoslovenském krasu a o Silické Lednici. – Rozpravy České Akademie věd a umění, Tř. II, 49, 8: 1–24. Praha.
Roth Z. (1940): Vývojový vztah jeskyně Baradel k Jeskyni Domici v Jihoslovenském Krase. – Věstník Královské České společnosti nauk, Tř. mat. – přírodověd., 7: 1–9. Praha.
Roth Z. (1948): Některé formy sintrové výzdoby v jeskyni Domici a jejich vznik. – Sborník Státního geologického ústavu Československé republiky, 15: 65–88. Praha.
Roth Z. (2008): Moje působení ve speleologickém výzkumu 1934-1939 na Slovensku. – Od Ještěda k Troskám,Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí, 15 (31), 2: 139–146. Turnov.
Milá spomienka nielen na starú Domicu
V lete minulého roku (2006) navštívili Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovskom Mikuláši jaskyniari z Moravského krasu zo skupiny Plánivy. Pri prehliadke expozície sa pri mape Z. Rotha z Domice pristavil Pavel Roth za poznamnal, že ide o dielo jeho strýca, ktorý ešte žije v dedinke Chotyně neďaleko Liberca. Táto informácia nás zaujala, pretože mapa bola z predmníchovského Československa z roku 1936 a patrí v Slovenskom múzeu ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovskom Mikuláši medzi zbierky prvej kategórie. Uplynul rok a P. Roth sa v múzeu ukázal opäť. Tu skrsla myšlienka jeho strýka navštíviť. Ako na zavolanie prišla pozvánka od pána I. Turnovca z Turnova na výstavu Bozkovské jeskyně od objevů k dnešku do Liberca na 17. 9. 2007. Tak sme sa prostredníctvom P. Rotha dostali s kolegom P. Ballom k starému pánovi Zdenkovi Rothovi. Milo nás privítal s manželkou v rodinnom domčeku v Chotyni. Odovzdali sme mu pozdrav od slovenských jaskyniarov, materiály zo Správy slovenských jaskýň, Slovenskej speleologickej spoločnosti a pamätnú medailu múzea. Pán Roth zaspomínal na staré časy, Múzeum slovenského krasu, na Aloisa Lutonského, Vojtecha Benického a jeho mamu korá im pri výskumoch v Domici varila. Bolo to milé stretnutie a oživilo atmosféru z výskumov v Slovenskom krase pred II. svetovou vojnou. V archíve múzea sa nachádza materiál z roku 1985, kde Z. Roth opisuje svoje pôsobenie v jaskyniach na Slovensku. Ide o zaujímavý materiál, ktorý touto cestou predkladáme širokej jaskyniarskej verejnosti.
Z encyklopédia sa dá vyčítať, že Z. Roth sa narodil v roku 1914 v Prahe. Pôsobil v Ústrednom geologickom ústave v Prahe. V rokoch 1943-76 vykonával geologický výskum flyšového pásma československých Karpát, pripravoval geologické podklady pre stavbu priehrad Lipno, Slapy a Bicaz v Rumunsku a v rokoch 1964-78 sa podieľal na výskume hlbinnej stavby moravských Karpát. Medzi jeho hlavné práce možno zaradiť: Problémy horského tlaku skalních masívů z hlediska geologie (1954), Západní Karpaty – tercierní struktura střední Evropy (1980) a jako spoluautor Ložiská ropy a zemného plynu v strednej Európe.
Literatúra:
TOMEŠ, J. – LÉBLOVÁ, A., 1992: Československý biografický slovník, Academia Praha
Pre Spravodaj SSS a Speleo napísal 28. 9. 2007 Peter Holúbek
Zdeněk Roth, 1985:
Moje působení ve speleologickém výzkumu 1934 – 1939.
Podle přání Ing. Sluky a Ing. M. Lalkoviče z Múzea slovenského krasu a ochrany prírody v Liptovském Mikuláši, kteří mne podle telefonického ujednání navštívili v Ústředním ústavě geologickém v Praze 14. 5. 1985, shrnuji stručně v následujícím svoje vzpomínky na spolupráci s akademikem Radimem Kettnerem v geologicko-speleologickém a geomorfologickém výzkumu na Slovensku a na Moravě od svého vstupu na Karlovu universitu do uzavření českých vysokých škol za okupace 17. 11. 1939. Musím konstatovat, že celé moje geologicko-speleologické a krasově geomorfologické působení v době, kdy jsem měl 20 – 25 let a do října 1938 jsem pobíral jen stipendium demonstrátora (150,-Kč) a od r. 1937 vědeckého pomocníka (300,-Kč měsíčně) v Geologicko-paleontologickém ústavě university, bylo i po dosažení hodnosti RNDr v červnu 1937 úzce závislé na tehdejším výzkumném programu prof. Dr. Radima Kettnera. On byl inspirátorem a velkorysým ekonomickým garantem všech speleologických a krasově geomorfologických studií nejen svých vlastních a mých, ale i mých poněkud starších nebo mladších kolegů (nejen v oboru geologie), kteří se jeho akcí jako vysokoškolského učitele a předsedy krasové komise Klubu českých turistů zúčastnili (viz např. Roth 1940 b).
Narodil jsem se a vyrostl v Praze. I když jsem již jako školák našel na výletě s otcem nedaleko Radotína na hromádce štěrku u silnice pigidium trilobita, které vzbudilo můj zájem, a toužil jsem najít další, – otec mi tehdy opatřil v železářství u Rotta geologické kladívko – na reálném gymnáziu ve Slovenské ulici v Praze na Vinohradech (1925 – 1933) mne zaujala spíše fyzika, geometrie a staročeština než přírodopis. Nepamatuji se, že bych navštívil jeskyni před svým vstupem na universitu. O krasových jevech z geomorfologického a geologického hlediska jsem se poprve doslechl v oktávě (1932 – 1933), kdy nás v hodinách přírodopisu vyučoval geologii geomorfolog (později prof. Karl. univ. a člen – koresp. ČSAV) RNDr. Josef Kunský, jehož poutavý a názorný výklad a pedagogický zájem mne přivedl ke studiu geologie u prof. Kettnera. Prof. Kunský kladl důraz na dynamické a prostorové chápání geologických jevů a dával nám řešit axonometrické a prostorové modely geologických těles, na nichž jsem s chutí uplatňoval svou prostorovou představivost a zálibu v barevné harmonii.
Prof. Kunský, žák prof. Kettnera, vyhledával – podobně jako později prof. B. Bouček – na střední škole pro prof. Kettnera talentované žáky a těsně před maturitou mne z jara 1933 s prof. Kettnerem na Albertově seznámil. Prof. Kettner mne vybídl, abych po maturitě se věnoval geologii (její universitní směr tehdy u nás ještě neměl trvalé uplatnění v technicko-ekonomické praxi). V r. 1933 byla i mezi absolventy učitelství přírodopisu na středních školách neobyčejně velká nezaměstnanost (říkalo se, že jsou připraveni na 17 let dopředu) a můj otec, poštovní úředník, který odcházel koncem r. 1933 do důchodu obor neznal. O mou budoucnost (můj mladší bratr studoval ještě další dva roky) měl obavy a šel se prof. Kettnera na moje vyhlídky v geologii optat. Prof. Kettner jej ujistil, že – budu-li se učit – se o mou budoucnost v geologii neobává. Studium samotné geologie tehdy ovšem na universite neexistovalo a geologie se v širším rozsahu přednášela jako součást kursu pro středoškolské učitele přírodopisu, který bylo nutno kombinovat s jedním z několika dalších předmětů podle požadavku školství. Mým zájmům nejlépe vyhovovaly učitelské kombinace přírodopis – zeměpis a přírodopis – chemie. Na radu prof. Kettnera jsem z nich zvolil první i proto, že se tehdy chystal k habilitaci pro fyzikální zeměpis můj oblíbený učitel prof. Kunský. Tato kombinace, jak se ukázalo, vyhovovala i jinak mým sklonům. Zůstal jsem při ní i po prvním roce studia, kdy mne po státní kolokviální zkoušce z anorganické chemie navrhoval prof. Křepelka, abych šel studovat k němu. Zeměpis mně zaujal především svou matematicko-fyzikální stránkou, kterou přednášel vynikající pedagog prof. Bedřich Šalamon, ředitel Stát. geofyzikálního ústavu. Posluchačů zaměřených hlavně na geologii (ve všech ročnících studia) bylo několik. Přímo mým spolužákem byl Miroslav Kuthan, kterého jsem dobrě znal již ze střední školy. S ním a s poněkud starším Josefem Štorkem jsme tvořili skupinku „fuxů“ prof. Kettnera, k níž později (v paleontologii) přistoupil Tibor Buday a volně k ní patřil i botanik Emil Hadač. Podrobně jsem do problematiky krasu vnikl na přednáškách prof. Kettnera ze všeobecné geologie, poněvadž úroveň geomorfologických přednášek prof. V. Dědiny nebyla valná.
Podnětem, proč se prof. Kettner se svou školou a pod jeho vedením i pracovníci jiných oborů začali zabývat asi v r. 1933 jeskyní Domicou a Slovenským krasem, byla okolnost, že se Klub českých turistů (jehož jsem byl i s rodiči již dávno před tím členem, poněvadž přinášel slevu na železnici, ubytování v noclehárnách apod.) se stal provozovatelem této své první jeskyně (v té době byl, jak říkal s oblibou prof. Kettner, Klub již „největším hradním pánem“ v ČSR). Po archeologickém prozkoumání byla péčí klubu jeskyně moderně osvětlena a turisticky zpřístupněna, postavena při ní nově správní budova a správcem ustanoven nadšený obdivovatel a fotograf slovenské přírody Vojtěch Benický. Pod vedením prof. Kettnera v úzké spolupráci s V. Benickým začal Klub po vzoru amerických přírodních památníků a národních památníků i ve Slovenském krasu komplexně vědecky organizovat moderním způsobem osvětovou činnost. Klub zřídil svou krasovou komisi, jejímž prvním úkolem byl komplexní přírodovědecký výzkum Slovenského krasu (s Domicí) jako v ČSR jedinečné krajiny. Prvním cílem bylo zřízení malého muzea pro návštěvníky jeskyně ve správní budově. Muzeu byla vyhrazena slunná místnost v přízemí. Muzeum zařizovali osobně členové komise, především doc. Jaroslav Böhm (později akademik, archeologie), dr. Jan Kašpar (univ. prof., člen-kor. ČSAV, mineralogie), doc. Vladimír Krajina (botanik, pomáhal mu E. Hadač), doc. Jaroslav Štorkán (ubit nacisty, zoologie), dr. Josef Augusta (univ. prof., paleontologie) a prof. Kettner (geologie, geomorfologie, jemuž jsem pomáhal také já). V geologické části muzea byly instalovány vedle vzorků hornin a krápníků kopie geol. Mapy 1 : 75 000 víděnského Reichsanstaltu pro celou oblast Slovenského krasu, velký blodiagram Slovenského krasu v podobném měřítku, na jehož konstrukci jsem se podílel (nyní pravděpodobně v Múzeu v Lipt. Mikuláši), vysvětlující nákresy krasových jevů od prof. Kettnera, fotografie krasových jevů, ukázky nového podrobného geol. plánu Domice 1 : 100, na němž jsme od r. 1934 pracovali, starší Paloncyho plán Domice 1 : 500. V botanickém oddílu se kromě fotografií flory pamatuji na herbářové vzorky půdní monolity červenic z okolí jeskyně, v archeologickém oddíle na ukázky černé i barevní bukovské keramiky, kostěné jehly a hřeben, v mineralogickém oddílu byla pozornost zaměřena především na minerál brushit prvně v ČSR zjištěný při hromadách netopýřího guana právě v Domici, v zoologickém oddílu byly fotografie a preparáty domického jeskynního blešivce, netopýrů apod., v paleontologickém oddílu muzea především fotografie, kosti a zuby jeskynního medvěda. Součástí expozice byly i postupně doplňované separáty článků o Domici a Slovenském krasu a zdejších nálezech a zvláště grafické přílohy článků. Na Domicu jsme s prof. Kettnerem zajížděli pravidelně o pololetních prázdninách a o velikonocích, pokaždé asi na týden. Mnohdy jsme se tam setkali s jinými členy komise. Pečovala o nás jako hospodyně matka V. Benického, tehdy svobodného. Jeskyně byla v zimě i z jara mimo provoz, prováděla se údržba ev. další menší úpravy. Vzpomínám si, že při mé první návštevě doc. Böhm s paní dokončovali instalaci archeologie. O popularizační ráz expozice pečoval prof. Kettner, který při medzinárodním geol. kongresu ve Washingtoně (1933) studoval americké národní parky a přírodní památníky a spolupracoval i na vědeckém vybavení Tatranského nár. parku (ve spojení s prof. W. Goetelem z Krakova).
Při svých pravidelných pobytech na Domici s prof. Kettnerem (zprvu i s J. Štorkem) jsme instalaci muzea věnovali jen malou část času. Hlavním úkolem bylo podrobné geologické mapování a zaměřování dna jeskyně v měřítku 1: 100, které zahájil prof. Kettner se mnou v r. 1934 a v němž jsme pravidelně pokračovali až do jara 1938. Události podzimu 1938, roku 1939 a světová válka práce přerušily. Po válce se k ním prof. Kettner s Janem Petránkem a Zdeňkem Poubou vrátil (viz Petránek – Pouba 1951).
Podrobné geologické mapování 1 : 100 (jehož starší část je zmenšeně otištěna v práci Roth 1937) jsme začali v jeskynní síni „Palmový háj“. Tato první část byla mapována bez využití měřického polygonu Ing. Paloncyho jen pásmem a měřickým zrcátkem (nebo hranolkem) a měla značnou úhlovou i rozměrovou chybu. V dalších částech jsme vycházeli z Paloncyho pevných bodů v stropě jeskyně a úhlovou věrnost detailu jsme zajišťovali uzavíraním trojúhelníků pásmem, k jejichž stranám se měřily kolmice od jednotlivých bodů zaměřovaných objektů. Měřil jsem já a měřickou skicu (která byla již originálem geologické mapy) kreslil prof. Kettner. Vzor mapy jsme žádný neměli. Metodika byla vypracován běhm prvního roku. Objekty, především sintrové tvary, se zakreslovaly v horizontální rovině barevně bez výškové situace. Kromě sintrových útvarů jeskynního dna byl zaměřován obrys jeskynního dna, balvany a hlinité dno. Pro svou disertaci jsem zaměřoval i rozměry talířovitých korunek větších stalagmitů a výšku dopadu kapek na ně. Tuto výšku jsem měřil přenesením jejím do horizontální roviny pomocí sklonoměru nařízeného na 45°, aby se dala přesne odměřit pásmem. Podobně jsme v r. 1938 zaměřili s prof. Kettnerem i jeden vyšší profil jeskyně nedaleko „Římských kúpelí“.
V r. 1936 – 1937 jsem pracoval na své doktorské dizertaci Vývoj jeskyně Domice (ve dvou dílech),kterou jsem z jara 1937 předložil a obhájil pro titul RNDr. Její první díl vyšel tiskem r. 1937 (Roth 1937), druhý (vlivem rozchodu Učené společnosti Šafaříkovy a okupace) až v r. 1948 (Roth 1948 a). Domicu jsem před válkou s prof. Kettnerem naposled navštívil v létě 1938. V červnu 1938 jsem sám v průvodu maďarských geologů Sándora Jaskó a Gézy Szurového (po návštěvě Budapešti a prof. Pappa na universitě) shlédl aggteleckou jeskyni a vyvěračku domicko-aggteleckého potoka Styxu u Jósvafö. V aggtelecké jeskyni nás provázel správce jeskyně Ing. H. Kessler. Geologické srovnání Domice s aggteleckou jeskyní Baradla jsem otiskl ve Věst. Král. české spol. nauk (1940 c, Roth). Po mé obhajobě a promoci v červnu 1937 uspořádal prof. Kettner „mapovací tábor“ ve Slovenském krasu na myslivně Kisfalu (Silička) nedaleko Silice. Tohto tábora se zúčastnili kromě mně botanik Miloš Volf (později sklářský chemik skláren ve Valašském Meziříčí), studující geologie Josef Janáček, studující přírodopisu entomolog Jiří Čepelák, studující geologie a pozdější paleontolog Zdeněk Špinar, studující stavebního inženýrství Vladimír Roth (můj mladší bratr).Cílem byl komplexní výzkum propasti Lednice u Silice a k ní přilehlé jeskyně (Archeologický dóm). Uskutečnili jsme podrobný tachymetrický plán propasti a jeskyně (asi 1 : 100), profil propastí, měřili jsme světelní poměry v propasti, studovala se její flora a fauna. Práca zůstala torzem.
V březnu 1939 byly předloženy k tisku s rozborem geologické literatury a geomorfologickými pozorováními ze silické planiny (z r. 1938) její geodetické výsledky (Roth 1940 b). Tachymetrické měření prováděl bratr, skicu bodů jsem kreslil já. Večer jsme pomocí tachymetrického pravítka denně počítali výškové a horizontální polohy bodů. Mimoto jsem prováděl na bodech s pomocí elektrického expozimetru relativní světelná měrění. Ostatní studenti vedle svých speciálních studií pomáhali i jako figuranti.
Podrobný geologický výzkum a mapování Slovenského krasu 1 : 25 000 jsme zahájili z jara 1938 v okolí Silice a Borzové s prof. Kettnerem. V létě 1938 jsem zde svoje mapování ukončil (Roth 1940 a). Současně jsme s prof. Kettnerem a J. Janáčkem prošli několika túrami celou silickou a zádělskou planinu, kde pak na moje mapování navázal podrobným výzkumem (1938 – 1939) J. Janáček (Janáček 1939).
Po válce jsem Domicu navštívil jednou a to během přípravy exkurse Medzin. geol. kongresu v Praze, v r. 1967. Z původních pracovníků jsem zastihl jen p. Šeďo. Jeskyně od r. 1938 značně utrpěla.
S problematikou Slovenského krasu jsem se po válce (kromě vedení exkursí Medzinár. geol. kongresu 1968 a Geologists Association z Londýna asi 1980) znovu setkal jako člen vládní komise pro výstavbu Bujanovského a Jablonovského tunelu, kdy jeskynní prostory zjištěné při prorážení Jablonovského tunelu vyšetřoval známý jeskyňář, zamestnanec ČSD Ing. Ondroušek z Moravy.
Prof. Kettner se do studia krasových jevů, především Slovenského krasu v r. 1934 pustil se svou školou, kterou jsem zprvu tvořil především já (M. Kuthan se od r. 1934 věnoval intenzivně vulkanologii a J. Štorek přešel na soukromé podnikání), velkoryse. V r. 1934 zahájil výzkum Domice, v r. 1937 výzkum silické Lednice, v r. 1938 výzkum geologie silické planiny. Mne vyslal do Maďarska a vzal mne s sebou na studijní cestu po krasových oblastech střední a jv. Evropy, která byla asi po čtrnácti dnech ve Splitu přerušena zprávou o úmrtí jeho matky. Navštívili jsme dachstiiské jeskyně a některé krasové objekty Rakouska (Lichtensteinklamm, St. Wolfgang, Hallstadt), Istrii (tehdy italskou, Postojnou, Sv. Škocian, krasový ústav v Postojné, řed. Perko), kras Černé Hory v Jugoslávii, Boku Kotorskou. V Slovenském krasu rozvijeli komplexní výzkum Karlovy university pod vedením svých učitelů již i vybraní studenti. Široký vědecký a osvětový regionální program prof. Kettnera přerušily události r. 1938 – 1939 a za poválečných poměrů se v podstatě podařilo jen dokončit podrobné mapování v Domici.
Po odloučení Slovenska v r. 1939 se prof. Kettner pokusil svůj krasový program přenést aspoň v geologickém ohledu na Moravu. O velikonocích 1939 jsme s prof. Kettnerem, Dr. M. Remešem a studujícím Mikulášem Dlabačem navštívili nedávno objevenou a zpřístupňovanou jeskyni u Javoříčka nedaleko Konice (Roth 1939). Její tehdy známou část jsme prohlédli v průvodu lesního správce Viléma Švece a jeho dvou synů. Pravděpodobně později v téže době jsem s prof. Kettnerem a studujícím Karlem Hromadou (později docentem geologie na stavební fakultě ČVST v Praze) navštívili Moravský kras, tj. Punkevní jeskyně – Macochu, Kateřinskou jeskyni, Sloupské a šošůvské jeskyně (kde nás provázel hotelier a majitel šošůvské části Broušek ml. až do veřejnosti nepřístupného nejhlubšího patra s potokem), Kůlnu a tehdy ještě volně přístupnou jeskyni Výpustek, jejíž dno místy kryla (po dobývání fosfátů) i několik dm mocná vrstva kostí, nedávno zpřístupněnou jeskyni Balcarku a rozsáhlý jeskynný systém u propadání Rasovna. Seznámili jsme se se senátorem Šamalíkem, starostou Ostrova a nadšeným jeskyňářským prospektorem a amatérem. Pod jeho vedením jsme u Ostrova zkoušeli s prof. Kettnerem a K. Hromadou svoje proutkařské schopnosti. Virgule (silná drátěná spirála) však reagovala z nás jen studentu K. Hromadovi. Pravděpodobně již dříve (1934 – 1935) jsem s prof. Kettnerem navštívil v brněnském bytě prof. Absolona, který vedl tehdy výzkum závrtu Městikáď v Moravském krasu a dokončoval výzkum věstonické stanice na j. Moravě, kdy byla nedávno nalezena „věstonická Venuše“. On a jeho paní nám ukazoval paleolitické kostní píšťaly z Věstonic. Za války (1942?) jsme s prof. Kunským, který tehdy rovněž působil se mnou ve Státním geologickém ústavě (tehdy Úřad pro výzkum půdy v Čechách a na Moravě), navštívili zbtašovskou aragonitovou jeskyni a mofetu u Teplic n. Bečvou, kde nás provázel soukromě jeden z objevitelů p. Chromý.
Po válce byla konečně uveřejněna druhá část rukopisu mé dizertační práce o Domici z r. 1937 (Roth 1948 a) a jako geolog jsem koncem 50. let navštívil s Dr. Matějkou soukromě Belanskou jeskyni v Tatrách. V r. 1980 jsem s Geologists Association (Londýn) shlédl i nedávno zpřístupněnou aragonitovou jeskyni u Ochtiné. Již z r. 1934 jsem znal Dobšinskou ledovou jeskyni a několikrát již před válkou jsem navštívil Demänovské jeskyně, kde jsem byl zaveden i do turisticky nepřístupných částí (p. Lutonský, viz Roth 1948). V průvodu prof. Kettnera a mladších kolegů jsem v červnu 1937 navštívil i menší jeskyni u Kisfalu nedaleko Silice (Roth 1940 b). Rovněž jsem znal drobné jeskyňky u Lučivné pod Vys. Tatrami (v dolomitu) a v okolí Brekova u Humenného.
Během svého studijního pobytu na universitě v Clermont-Ferrandu (Francie) jsem se v r. 1948 seznámil s předsedou francouzské speleologické společnosti p. Joly v Nimas a s místními pedology, zkoumajícími mediterranní červenice. Navštívil jsem i bauxitová jihofrancouzská ložiska u Béziers a Bédarieux. (O výskyty bauxitů jsem se v souvislosti s krasem zajímal v r. 1938 i ve středním Maďarsku v r. 1938 – Gánt). V Cevennách jsem navštívil známou propast a jeskyni Aven Armand so specifickými tvary stalagmitových korunek a v údolí Dordogne v Las Eyzies v j. Francii s exkursí university jeskyni Combarelles a rozsáhlá abri v údolí řeky u Solutré a La Madeleine.
V 50. letech jsem jako člen odborné komise zkoumající nález lidské lebky v tehdy ještě nezpřístupněné jeskyni navštívil i jeskyni u Koněpr u Berouna.
V r. 1939 prof. Kettner se mnou připravoval kromě výzkumu jeskyně u Javoříčka především i podrobné geologicko-topografické zmapování jeskynní soustavy u propadání Rasovna v Moravském krasu. Uzavření českých vysokých škol v listopadu však všechny tyto plány pohřbilo. Po r. 1949 jsem se k praktické speleologii a geologii krasových oblastí již nevrátil. Speleologicko-geologický výzkum pod vedením akademika Kettnera byl pro mne jednou z hlavních složek rozvoje výzkumné metodiky. Pochopil jsem základní důležitost trpělivé detailní a soustavné dokumentace geologických jevů, jejich neukvapené, s pozorováním spojené analýzy a diskuse, zvláště, jde-li o nezvyklé a málo prozkoumané prostředí jako je prostředí jeskynní, v němž se vlivem stálé téměř absolutní vlhkosti v nové kvalitě uplatňují i kapilární a krystalizační síly, kde se geolog důvěrně seznámí s přírodní stabilitou malých i velkých podzemních dutin, převisů a uvolněných bloků, poznává její podmínky a učí se vážit její stupeň. Výzkum krasových dutin mne přivedl do úzkého a zcela konkretního styku s pohybem různých typů podzemní vody, vzláště v puklinách skal a s dloubodobými důsleky jeho klimatických změn (viz např. Roth 1937). Tyto zkušenosti vnímavého a správně vedeného pozorování přírody se nesmazatelně projevily, myslím, v celé mé geologické karieře. Především jsem na ně úzce navázal po uzavření škol v období svého působení jako báňský geolog při otevírání železnorudného dolu ve Vrátě u Železného Brodu (Roth 1948 b), kde jsem pod vedením vynikajících báňských odborníků Ing. O. Lanhammera, Ing. J. Honla a F. Kutěny vnikal do problemů stability umělých podzemních dutin. Všechny tyto zkušenosti jsem v letech 1943 – 1965 dále rozvijel na mnoha štolových a tunelových stavbách v celé ČSSR, ve Švýcarsku (1947) i ve Francii (1948) (viz Roth 1954). Získané hydrogeologické zkušenosti z podzemních dutin mne vydatně pomohly vniknout i do problematiky naftové geologie. Mohu říci, že vedeckou speleogeologii pokládám za potřebnou složku výchovy mladých geologů, kteří se při jejím soustavném provádění dostávají do neobyčejně úzkého styku s horninovým přírodním prostředím a pochopí jeho teorii daleko správněji, než pouhým poznáním na povrchu krajiny.
Praha, 10. července 1985 Doc. Dr. Zdeněk Roth, DrSc.
Literatura.
Janáček J., 1939: Příspěvek k poznání geologických poměrů Turňanské kotliny. – Příroda, 32, 213-214. Brno.
Janáček J., 1941: Morfologicko-hydrologická pozorování povodí říčky Turně (Slovensko). – Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 51, 17 pp. Praha.
Roth Z., 1937: Vývoj jeskyně Domice, Bratislava, 11, 129-163. Bratislava.
Roth Z., 1939: Poznámky o jeskyni Zátvořici u Javoříčka na Moravě. – Příroda, 32, 6, 1-4. Brno.
Roth Z., 1940 a: Geologie okolí Silice u Rožňavy. – Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 49, 1, 23 pp. Praha.
Roth Z., 1940 b: Několik geomorfologických poznámek o Jihoslovenském krasu a o Silické Lednici. – Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 49, 8, 24 pp. Praha.
Roth Z., 1940 c: Vývojový vztah jeskyně Baradel k Jeskyni Domici v Jihoslovenském Krase. – Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat. – přírodověd., 9 pp. Praha.
Roth Z., 1940 d: Charakteristika a vývoj šachtovitých závrtů a propastí typu Light holes Cvijić a novotvořených portálů vyšších pater říčních jeskyň. – Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat. – přírodověd., 11 pp. Praha.
Roth Z., 1948 a: Některé formy sintrové výzdoby v jeskyni Domici a jejich vznik. – Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 15, 65-88. Praha.
Roth Z., 1948 b: Výskyt železné rudy u Vrátu nedaleko Železného Brodu. – Sbor. Stát. geol. Úst., 15, 209-258. Praha.
Roth Z., 1954: Problémy horského tlaku skalních masívů z hlediska geologie – Knih. Ústř. Úst. geol. 26, 192 pp. Praha.
Petránek J. – Pouba Z., 1951: Pokus o datování vývoje jeskyně Domice na základě studia tmavých zón v krápnících a sintru. – Sborník. Ústř. Úst. geol. 18, 245-272. Praha.
Peter Holúbek
