Bohuslav Hlaváč

poštový úradník v Košiciach, člen Sekcie prevýskum Východoslovenského krasu v rokoch (1923–1932). Bližšie informácieo jeho osobných údajoch nie sú známe, iba to, že v roku 1976 bývalv Brne-Žideniciach, Svätoplukova 64. V Československom krase 26z roku 1974 uverejnil svoje spomienky na objavovanie Jasovskej jaskyne.Tieto zaujímavé informácie napísal po tom, ako Ing. Cyril Ruth z Prahyv rozhlase v roku 1972 vyzval účastníkov objavných prácv Jasovskej jaskyni aby sa mu prihlásili. Spolu s B. Hlaváčomv Jasovskej jaskyni pôsobili aj ďalší poštoví úradníci, B. Melč ktorý bolzavraždený v roku 1942 gestapom, J. Břečka, a J. Michal, ktorýv roku 1973 žil v Mladej Boleslavi, K. Moravec, A. Seifert a B.Kitzberger.

List B. Hlaváča, který sa nachádza v archíve múzea, prepísal J. Psotka

Vzpomínka k historii Jasovské jeskyně.

    V příštím roce a to, 20. 6. 1974 uplyne 50 let od otevření Jasovské jeskyně na Východním Slovensku. K tomuto jubileu, rád bych chtěl, jako jeden z bývalých pracovníků a člen Sekce pro výzkum Východoslovenského Krasu, zavzpomínat na začátky, jak průzkumu, tak i hospodářské otázky. Na jedné pravidelné schůzi bývalého klubu turistů, předseda nás upozornil že ing. J.Zikmund navštívil již několikrát starou Jasovskou jeskyni a je toho názoru, že jeskyně má pokračování. Potřebuje však několik spolupracovníků k dalšímu průzkumu a ku zmapování starých prostor. Z počátku se nás přihlásilo 10-15, někdy i víc, hlavně když byl postup trochu již volnější a to jen ze zvědavosti, nebo romanty, ale odstupem času zájemců ubývalo, až jako trvalí a zanícení pro věc nás zůstalo jen 5. Ing. J. Zikmund B. Melč, Jar. Michal, B. Hlaváč a J. Břečka. Po pracovní době, po celou noc, 2x i 3x v týdnu v bahně vojenskou lopatkou jsme si razili cestu. Výhoda pro nás byla ta, že cestou z jeskyně šli jsme kolem potoka, kde jsme se mohli omýt abychom nebudili zvláštní pozornost. Počátky v samotném Jasově nebývaly nijak veselé. Snad polovina domů, pozemků i lesy s jeskyní samotnou, vlastnil tehdy Premontstrácký čistě Maďarský klášter. Rovněž obyvatelstvo z 99% bylo národnosti maďarské a dávali nám najevo, že nejsme moc vítanými hosty. Později však studený krunýř pomalu roztával nebo přišli asi k názoru, že zvýšený turistický ruch může obci jen prospět. V průzkumu jeskyní ani okolí nám vedení kláštera nebránilo. Když bylo zjevné, že jeskyně má pokračování, tuto jsme si pronajali na 30 roků za uznávací poplatek 10 Kčs ročně. Když jsme pak z první subvence koupili od kláštera domek jako útulnu, to byla pro nás velká výhoda. V té době byli uvolněni 3 vojíni z posádky v Moldavě, pod vedením čet. asp. Blumy aby pokračovali v průzkumu. Tento kolektiv měl úspěch v tom, že hlavní diaklasou dostali se do tak zvané Tygří jeskyně, která byla hlavním východiskem k dalším úspěchům. A nyní pokládám za vhodné ocitovat článek ing. J. Zikmunda uveřejněný ve třináctém čísle časopisu Český svět v roce 1923.                                                                                            

    Jasovské jeskyně byly objeveny letošního roku a překvapují svou rozvětveností a krásou. Část byla známa již v dobách předhistorických, kdy slouži1a obydlí nejen zvěři, ale i člověku a v dobách středověkých, ano i ještě v době vpádu Turků do Uher, byla často okolním obyvatelstvem vyhledávána a použita jako úkryt pro zboží i lidi. Nasvědčuje tomu množství archeologických artefaktů a předmětů denní potřeby, jež tamže, zvláště ve vyšších patrech na povrchu byly sesbírány a jichž větší část ještě čeká na svůj objev. Jasov leží západně od Košic na trati Košice-Moldava-Jasov a blížíte-li se vlakem k Jasovu, spatříte asi 700 m před stanicí po levé straně mohutnou asi do výše 100 m se zvedající kolmou vápencovou skálu, v níž je patrná celá řada otvorů-vchodů do jeskyně. A třeba je těch vchodů, pět, netvoří jednotlivé jeskyně, ale jsou součástí jednoho labirintu a představují vlastně vtoky dávno zaniklých ponorných řek. Střední a dnes hlavní vchod jest impozantní, leží asi 30 m nad údolím, počíná mohutnou přirozenou skalní branou kterou přicházíte do nádvoří osvětleného třemi světlíky a jím teprve do předsíně. Po četných oklikách a schodištích ocítáme se naráz v dómu, který i laika uvede v úžas, pozoruje-li strop, z něhož visí mohutné stacentýřů vážící balvany vyerodované na spodu do formy nožů. Dóm ten může býti směle nazván ,,dómem chaosu“, vzhledem k ohromným zříceným balvanům, velkým jako chalupa, mezi nimiž se proplétáme dále a klesáme stále níž. Na cestě přicházíme ku schodišti zarostlému bílou načechranou plísní, jako by bylo osypáno tím nejjemnějsím  labutím prachem. Další schody vedou do starého krápníkového dómu, největšího z dosud nalezených, ale také nejvíce rukou lidskou vandalsky zpustošeného. Dóm je na 30m dlouhý a neméně i široký. Část však je tak nízká, že možno prohlédnouti pouze po čtyřech, ony ohromné ploché kotle vodou vyerodované a vyhlazené. Výzdoba krápníková působí těžkým dojmem, protože detail byl vesměs otlučen a zbyla jen hmota obrovských sloupů, spojených ve skupiny.

Až potud byly Jasovské jeskyně známy do letošního roku. Zjara t.r. prozkoumal staré jeskyně se svolením velitele četař Bluma, který se dvěma vojáky snažil se mechanickou prací nalésti pokračování jeskyň až konečně zakotvil na místě které přímo lákalo k otevření. Výsledek byl, že během tří dnů se vojáci prokopali do nové malé, ale za to na světě jedinečné tzv. „Tygří jeskyně“ se skvrnitými krápníky.

    Touž dobou interesoval se o jeskyně i ing.Zikmund a dal se do jejího zmapovaní. Mapa ihned ukázala, že započaté objevné práce jsou na pravé stopě, že směr kterým se do tygřích jeskyň vniklo, je směr hlavních diaklás, trhlin, a když se k akci připojili ještě poštovní úředníci Melč, Michal, Hlaváč a Břečka, pokračovalo se v pátrání, které bylo již snažší. Pěšáckou lopatkou v ruce, plazili se odvážlivci kupředu po břiše a v místech kde to nešlo dále, přibrali lopatkou něco náplavu aby se mohli protáhnouti. Konečně se jim podařilo dostat se do větších prostor. Tak byl objeven komín, jehož zdolání bylo odměněno Kapličkou s prolomeným mezistropem a krásnou výzdobou krápníkovou. Odtud to šlo již vesele dále. Objevena smyšková chodba, pokračovaní jí pak velká chodba se dvěma jezírky a naráz po obejítí velkého balvanu ocitli se účastníci ve velkém, na čtyřicet metrů dlouhém vysokém dómu, který je dnes pojmenován „Velkým dómem“. Dóm ten má dosti bohatou krápníkovou výzdobu, ale nejzajímavějším v něm je zbarvení stěn, které hraje, nijak nepřeháněno, ve všech duhových barvách. Z tohoto dómu je pokračování na dvě strany. Jedno do Bludiště bohatého na hluboké strže a místy pokrytého ohromnými ze stropu zřícenými balvany, dnes již opět stalagmity pokrytými. Je to několik síní za sebou. V jedné strži šklebí se na vás v travertinu zalité čelisti z medvěda jeskynního, stoličky, trháky a jiné kosti, kde člověk při pohledu na ně mimoděk zatajuje dech, vzpomeneme-li, že se zde na nás dívá dobrých 20 000 let.  Ale jděme dál. Z bludistě vede cesta okružní a na cestě přijdeme do síně, kde oči vám jen hrají při pohledu na výzdobu od stropu visících a na dávno zřícených stropech rostoucí a pokročíte-li as o 10 kroků dopředu, zarazíte se v údivu. Před vámi stojí stalag. lesík, Stalagmitů v síle ruky o výšce 1 a půl m napočítáte na p1oše asi šesti čver. m. na stočtrnáct. Jest to čtvrtý na světě dosud známý lesík z nichž 3 máme v republice a jeden je ve Francii. Vraťme se však. Jdeme jinou chodbou dál. Účastníci, kteři šli druhým pokračováním z Velkého dómu a prolezli po čtyřech, ocitli se pojednou v sínce Melčově kde opět spatřili krásnou výzdobu krápníkovou, zvláště ohromný stalagnitický sloup v objemu mnoha metrů, který stojí dnes ve vzduchu protoze jeho podloží voda kdysi odplavila. Vůdce však již nutí dále. S malou dušičkou prolézáme po čtyřech pod zmíněným sloupem a již opět stojíme u chodby, vyznačující se krásnou výzdobou bredavičnatých krápníků a obdivujeme se hned ve vedlejší Michalově chodbě turecké šavli, krápníku do čtvrtkruhu ohnutého. A již slyšíme hlasy druhé společnosti, která šla bludištěm. Spojujeme se s ní u díry ne příliš lákavé, protože vede strmě dolů a musí se hlavou napřed. Prolézáme Chodbou vzdechů – téměř 35 m. dlouhou, sice již po čtyřech, museIo se však touto chodbičkou dříve po břiše a jen po centimetrech kupředu. Chodbička tato ústí v takzv. Bílém dómu s výzdobou bílou, se sloupem uprostřed na který se připojuje báječná výzdoba. Z dómu se opět rozdělují. Jedna vede k tak zv. Blátivému dómu s jezírkem a nádherným tak zv. Tureckým hřbitovem. Jsou to malé stalagmity narůžovělebílé, které vyrůstají z nakloněné stěny potažené povlakem, činící dojem míšenského porcelánu. Toť arci jen část grendiosního objevu. Nalezeno bude více, jen až se najde mecenáš, který umožní práce.

Až potud ing. Zikmund.

   Vzácným pochopením pro věc pos. vel. v Košicích bylo vysláno v zimních měsících r.1924 40 mužů tech. roty do Jasova, aby v rámci výcviku vymenili již schátralé dřevěné schody do st. jeskyně, rozšíři1i chodby a jeskyni zabezpečili proti nevítaným hostům.

    Vzpomínám na zimní měsíce, když jsme po šichtě vyšli z jeskyně promočení, cestou naše obleky úplně promrzly, že na nás jen chrastily. Tento průvod e rozsvícenými hornickými kahany,vypadel jeko roj kostlivců. Po získání útulny jsme si někdy na půde asi hod. v seně odpočinuli a pokud tato ještě nebyla šli jsme rovnou na nádraží a po převléknutí doma, šli sme ihned do zaměstnání.

    V jarních měsících úpravné práce rychle pokračovaly takže jsme měli povolení k otevření jeskyně pro veřejnost. To se uskutečnilo dne 20. 06. 1924 za účasti župních úřadů, několika tisíc účastníků s hudbou, kteří se dostavili mimo zvlášního vlaku všemi možnými dopravními prostředky. Od časných hod. ranních velké zástupy lidí, než ne ně přijde řada aby se mohli obdivovat nevídané kráse.    Všichni členové sekce, jakož i správce chaty, dělali jsme průvodce bez možnosti občerstvení až do pozdních večerních hodin. V místech se zvlášť pěknou výzdobou používeli jsme magnesiového osvětlení. Všichni návštěvníci jen zářili v údivu nad krásou, která jim byla umožnna zhlédnout.                                                               

    Po krátkém časovém odstupu, když jsme se kojili úspěchem při a po otevření jeskyně, jakož i po kladném hodnocení v denním tisku, přišli opět chmurnejší chvíle a to pro finanční potíže. Odborná instalace elektrického osvětlení, která byla již nutná, stála tehdy 30 tisíc kč. Jak jsme tuto částku splatili si již nepamatuji. Vím, že došlo ku směnečné zápůjčce, jelikož subvence od M.Š.N.O. (min. školství a nár. osvěty) i jiných institucí nedocházely. Pro tuto neutěšenou situaci jsme došli k závěru, nabídnout k převzetí chaty i jeskyně do majetku Klubu turistů. Jednání z K.ČS.T. sice došlo, ale toto uvázlo odchodem člena ústředního výboru a pozdějšího místopředsedy z Košic do Prahy. Pozděj jednání bylo obnoveno a jeskyně Klubem převzata. Líčením zpřístupňovacích prací v jeskyních jsem se nedostal k tomu, jak byly zabezpečeny vykopávky z oboru paleontologie, archeologie a jiných obor.       

    Během výzkumných prací, St. úřad pro ochranu památek, vyslal do Jasova st. konservátora dr. J Eisnera, A. Krále, ing. Vl. Holečka a prof. dr. Babora. z oboru zoologie. Tomu byla předána ku zjištění jako rarita, lebka nějaké šelmy kočkovité, která ale dle znaků nebyla ani čistě kočkovitá ani psovitá. Kde se tato nyní nachází není nám známo. Dle posudku dr. J. Eisnera keramické nálezy mají zde zvláštní výzdobu se kterou se jinde nesetkal a  proto tuto nazval „kulturou jasovskou“. Nelibě jsme nesli, že objevitel Demänovské jeskyně Al. Král i prof.dr. K Absolon ač byli několikrát do Jasova soukromně zváni ,tato pozvání naprosto ignorovali. Během výzkumu ve vyšším patře ve staré jeskyni v menší místnosti, byl nalezen švabachem a uhlem psaný nápis z roku 1452 oslavující vítězství Jiskrových vojsk nad Huňadym v bitvě u Lučence. O tento nápis je mezi odborníky velký zájem. Pozoruhodné v této místnosti je tuké to,že se zde nachází několik m. silná vrstva netopýřího guana z toho lze soudit na jeho stáří. Jak ze samého názvu sekce lze usoudit, mimo Jasov sekce pracovala na výzkumu i širokého okolí. Prostudovám byl celý masiv až po Turňu. Pozoruhodná je propadlá krápníková jeskyně, dnes již nevím přesně, zda v Háji, nebo v Hačavě u Turni. Z další naší práce chci se zmínit o zmapování ing.Zikmundem mimo celé jeskyně Jasovské ještě jeskyně ve Folkmaru, Košic. Hamrech, Ružíně a jinde. Vzpomínám, že jsme pátrali u Plešivce. Jak naložil náš předseda a vedoucí pracovního kolektivu se záznamy a mapami není mi známo. Vím ale, že popisy těchto záznamů – a ty nás velmi zatěžovaly – byly přikládané k žádostem o subvence.

    Chtěl bych vyzvednout tu okolnost, že náš malý kolektiv neměl žádného protektora, žádné zajištěné příjmy, no rozdíl od všemožně propagovaných jeskyní Demänovských. Těm vyšli vstříc mnozí vědečtí pracovníci, novináři i spisovatelé. I finančně byli jistě zabezpečeni tehdejším ministerstvem pro Správu Slovenska a mnohých finančních institucí. Později, bylo utvořeno družstvo, které mělo desítky vlivných členů.

   Dost již toho vážného a přejděme k několika veselejším příhodám. Já tehdy jako útlý m1adík byl sem nazván průvanářem. Kde se vyskytl v některém otvoru průvan a kam jsem prostrčil hlavu, tam jsem se protáhl. Proto také při počátečních průzkumech objevili jsme úzký hladký sifon směřující téměř kolmo dolů. Lano jsme měli sebou tedy jsem se jen přivázal a spusti1 dolů. Po několika metrech jsem ale zjistil, že sifon končí bahnitým jezírkem. Nezbylo tedy nic jiného jako návrat zpět. Ale sifon byl jak jsem se již zmínil úzký a hladký ruce s lampou abych si mohl posvítit měl jsem pod sebou, nohy oporu neměly. Asi pět nebo osm pomocníků mne vytáhnout nemohlo. Já lamentoval, čím déle tam zůstanu, nabobtnám jako fazole. Aby šel někdo pro sapery aby mne trhavinou uvolni1i a tak jsme se bavili s různými pocity. Visel jsem v tom komínu asi hodinu až se mi podařilo přímo nadlidskou silou přetrhnout starý kabát, který sem měl na sobě, a tím se překážka uvolnila. Pak mne již snáze vytáhli. Po chvíli odpočinku pokračovali jsme v průzkumu. Jindy zase lezl jsem za jiným „macarátem“ (jak jsme si tehdy říkali) kterému se zaklesla noha mezi suť. To bylo tehdy starostí aby se noha vyprostila a postižený nebyl zasypán. Používali jsme výhradně staré hornické kahany, které jsme postupně kupovali v Košicích na Škandálplace to bylo pravidelné tržiště, kde se dalo koupit vše možné. Stalo se nám dosti často, že se nám ucpal hořák, nebo že byl přímo uhašen kapkou vody a  pak sme musili čekat delší dobu až přišla pomoc a nebo sami, bez světla jsme si pro pomoc musili zajít. Víte co znamená prožitá minuta bez světla v takovém prostředí, kde před vámi ozve se za naprostého ticha znenadání ohromná rána, způsobená pádem kapky vody do nedalekého jezírka? Kousek dá1, druhá ale v jiné tonině nebo letí-li vám kol hlavy netopýr mlaskající po dobrém úlovku? Či stane-li se dokonce, že srazí delší brčko krápníku? Co to je za rámus a jak vám prochází mráz po zádech? Proč jsme si nepomohli sami? Když byl oblek zcela promočen a ruce samé bláto i když jsme zápalky měli sebou, často se nepodařilo je vznítit. Nebo při zaměřování prostor s nízkým stropem kdy se nám znečistil hořák, vypadali jsme jako kominíci samá saze. To bylo různých prožitků, že na mnohé již ani nevzpomínám nebo je nepokládám za důležité. Na mapách se objevuje název-Hesovo jezírko. Tehdy nadpor. Hess byl pobočníkem jistého velitele, který nadpor. Hesse z Velkého dómu poslal pro nějakou maličkost do vedlejší chodby. Ve Velkém domu nachází se jezírko a naprosto čirou vodou a není-li jeho hladina zvířena kapkou vody, může se stát mnohému návštěvníkovi, že se v něm smáčí. To se stalo i zmíněnému nadpor. Hessovi, že se svezl po příkrém svahu do jezírka až po pás. Proto pak toto jezírko bylo nazváno jezírkem Hessovým.   

     Několikrát jsem i v nočních hodinách doprovázel autem hosty buď z posádkového nebo zemského velitelství do Jasova abych jim dělal průvodčí. Při jedne z těchto návštěv přihodilo se toto: Jeden z návštěvníků měl se dostat kupředu po tvrdé šikmé mokré stěně. Na stěně byla již předchozími hosty nanesena silnější vrstva bláta a proto zmíněný stále sjížděl po stěně zpět. Na sobě měl nepromokavý plášť, který přední částí se mu pletl pod nohy tak dlouho, až celou přední část rychlým přešlapováním aby udržel stabilitu, utrh1. Ostatní toto počínání pozorovali a výborně se přitom bavili. Čas ubíhal, někteří členové sekce se oženili, někteří byli z Košic přeloženi a náš kolektiv se rozpadl. V pozdějších létech navštěvoval jsem Jasov jen když to byla nutná potřeba, jako průvodce větších školních návštěv, nebo jen o nedělích a pod. Mnoho turistů z Čech i Moravy navštěvuje jeskyně Demänovské i Domicu, ale Jasovské jeskyně zná málokdo. Nejen samotné jeskyně pro svoji nádhernou výzdobu si zasluhuje větší pozornosti návštěvníků ale i bývalý Premonstrátský klášter se svými sbírkami a tehdy odborně pěstovanou velkou zahradou si zasluhují jistě větší pozornosti.                          

    Turisté botanici budou nadšeni zvlášť v jarních měsících výskytem velkého množství u nás v zahrádkách pěstovaných hlaváčků jarních, sasanek velkých, konikleců a jiných květin. Tyto se nacházely v takovém množství, že z velké dálky bylo vidět celou plochu zbarvenou určitým druhem květeny. Tato krása vyskytovala se snad jedině, mezi Jasovem a Zadielským údolím. A samo Zadielské údolí, to jsou partie jako z filmu o Vinetuovi, nebo Rosse Marie. To se musí vidět. To jsou moje vzpomínky na Jasov a okolí odstupem 50 roků kdy došlo k oficielnímu otevření jeskyň. Z původního kolektivu žije mimo autora vzpomínek jen Jar. Michal v Ml.. Boleslavi. Náš ved. ing. J. Zikmund zemřel po těžké operaci v r. 1934. Beř. Melč zemřel vinou Gestapa v r. 1942 a J. Břečka též zemřel ještě za Protektorátu.

V Brně dne 20. 6. 1973          

Bohuslav Hlaváč

Svatoplukova 64

615-00 Brno-Židenice

Archív Slovenského Múzea ochrany prírody a jaskyniarstva

Hlaváč B. (1974): Jak jsme objevovali Jasovské jeskyně. – Československý kras, XXVI: 141–145. Praha.

Peter Holúbek

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.